Sicílie 2017: Ortigia a Panda

Ortigia je ostrůvek na konci Syrákus a Panda je model italské automobilky Fiat, kterým jsme se do Ortigie dopravili. To znamená, že jsme nejdřív museli najít umně skrytou kancelář Avisu v Katánii, což chvilku zabralo. Pokud srovnáme letošní Pandu s Peugeotem 208, který jsme si půjčili minulý rok na Madeiře, jsou to nebe a dudy. Bohužel v neprospěch Pandy. Výbava "holobyt" zahrnuje manuálně nastavitelná zrcátka, odkládací prostor před spolujezdcem bez krytu a autorádio bez bluetooth, zato s volbou AM nebo FM. I použité materiály mají k luxusu daleko a jsou někde na hranici přijatelného minima. Jediný luxus je manuální klimatizace, kterou jsme při rezervaci požadovali. Panda má ovšem tu zásadní výhodu, že je dost úzká, takže jsme s ní projeli bez obtíží i úzkou uličku v Ortigie, kterou nás vzala navigace Waze. Tato ulička byla označená jako pěší zóna, ale vypadala dostatečně opuštěně, tak jsme tam vjeli. Bohužel ulička ústila na opravdu rušnou pěší zónu a zde se ukázalo, že Panda se vejde prostě všude. Navíc díky své nízké hmotnosti ani lidi nekřičeli, když jsem jim přejížděl nohy. Nakonec jsme se z úzkých uliček vymotali a zaparkovali v krytém placeném parkovišti.

Při naší cestě jsme zatím zjistili, že rychlostní limity, dosti přísné, samozřejmě nikdo nedodržuje. Ovšem jakmile je člověk ve městě, tak kvůli značnému výskytu turistů se pohybuje typicky na dvojku, pokud se vůbec pohybuje. Celý systém sicilské dopravy je takový, že žádný systém neexistuje. Značky, přednosti, blinkry, to vše je jaksi nadbytečné a jistě umístěné jen kvůli splnění nějakých nesmyslných norem. Osobní automobily dodržují akorát pokyny semaforů, na červenou se jezdí jen krátce poté, co padne. Stejně tak chodci chodí všude, i kdyby byl přechod, co je pět metrů od nich, ze zlata. Pro skútry a motorky samozřejmě žádná omezení neplatí. Ž-Á-D-N-Á.

Technická vsuvka: Fiat Panda 1.2 Easy pohání zážehový čtyřválec s objemem 1,2 litru a ohromujícím výkonem 69 pandích sil. Zvuk je jistě lepší než u tříválce z Peugeota 208. Díky krátkému zpřevodování je vůz celkem živý, ale předjíždět se musí s velkou rozvahou. Podřazení z pětky na trojku na dálnici mělo pouze akustický projev, na zrychlení se to ale subjektivně nijak nepodepsalo. Konec vsuvky.

Přejděme tedy k Ortigie. Toto historické centrum Syrákus je zónou s dopravním omezením, což znamená, že je zde aut o trochu míň než jinde a v pěších zónách jezdí jen motorky, zásobování, rezidenti a uživatelé navigace Waze. Turistů je zde opět hodně, ale jsou o trochu víc roztroušení než v Taormíně. Ortigia je opravdu hezká. Staré baráčky, kostely a malebná zákoutí. V kostelu svaté Lucie, patronky města, je dokonce oltářní obraz od Caravaggia a je to též první místo, kde jsme se setkali se zákazem focení, takže obraz neuvidíte. Přitom autorská práva už jistě vypršela...

Ortigie chybí jen dostatek pláží. Je to ale určitě jedno z nejhezčích míst, které jsme zatím viděli. Dokonce i těch odpadků na ulici je tady míň, což je způsobeno asi tím, že je zde více turistů než místňáků. A co si budeme povídat, největší dobytci jsou právě Taliáni.