Catania

Dnes jsme se vydali prozkoumat odkaz Benita Mussoliniho a zjistit, jestli vlaky stále jezdí na čas. A ano, jezdí! Náš vlak z Palerma do Katánie odstartoval přesně a za necelé tři hodiny nás dovezl z jednoho velkého města do druhého velkého města. Cestou jsme viděli krajinu Sicílie, která je tak z 80 % béžově-hnědě-vyprahlá a z 20 % zelená olivovo-rajčatovo-kaktusovo-stromovatá.

Palermo a Katánie jsou, alespoň v historickém centru, poměrně odlišné. Ulice v Katánii jsou širší, auta o trochu méně (ale jen opravdu o málo) obouchanější a celé je to takové komerčnější. Dokonce mají Lidl asi o dva kilometry blíže centru než v Palermu. Katánie je také to pravé místo, pokud máte rádi afričany a nechcete se za nimi táhnout až do Afriky nebo do Stuttgartu. Díky turistům je tady perfektní mix všech barev, ale bez nich by tady bylo hlavně "trvale opáleno".

Obešli jsme si tedy historické centrum Katánie, ale protože už bylo poměrně pozdě, nahlédli jsme jen do několika ještě otevřených kostelů. Sicilané jsou velmi pobožní. Hlavně ti starší. Do kostela se tady doopravdy chodí, takže jsou doslova na každém rohu. Kostely jsou si uvnitř velice podobné. Výjevy z bible, panna Marie, velký téčko a občas fotka nějakého kněze spjatého s daným kostelem a umučeného v koncentráku nebo zastřeleného mafií. Ani katolická církev zřejmě nebyla v moderních dějinách všemohoucí.

A nakonec rada pro automobilisty: Pokud byste někdy na vrakáči kupovali nějaký díl z auta ze Sicílie, kupte blinkry. Budou jako nové.

Běžná garáž

Ne každá fontána plní přání, tedy pokud vaše přání není stát se popelářem

Street food

Šípková Růženka

Fontána se slonem

Hrad Ursino